0. Prolog

Náš milý Serjožka se zasnil, a my už víme, co se mu v těch myšlenkách honilo a vedle stojící Brejloveček na něj s údivem koukal. Pročpak najednou Serjožka tak ztichl. Ale zas tak moc dlouho si s tím tu svoji hlavičku nelámal a spokojeně usnul.
 Druhý den ráno se celé depo probudilo do slunečného dne a když i poslední motoráček si promnul svoje skleněná očička, přišel čas, kdy naše mašinky dostaly pořádnou snídani. Byla totiž sobota a navíc ještě Brejloveček měl tu oslavu. Mechanici tedy pobíhali od jedné parní mašinky ke druhé a cídili je tak, že už se ani více blýskat nemohly. Potom v některých dokonce i zatopili. Taková čest jet ve dvojici s oslavencem připadla tentokrát krásné modré párovce, které pro její pestrou barvu přezdívali Papoušek. Ale Papoušek byla mašinka veskrze skromná, poctivě si plnila svoje úkoly a vůbec byla velice svědomitá a pracovitá, takže na nějaké vytahování se před ostatními, nebo i nakrucování neměla ani čas a ani náladu. Nejraději stávala pěkně ve svém "domečku", jak říkávala velké půlkulaté remíze stojící z jedné strany točny a nebo jezdila a vozila za sebou krásné zelené vagonky při nostalgických jízdách. A druhá mašinka ve které bylo zatopeno, byla Všudybylka. Ta byla mnohem menší než Papoušek a stejně, jako i on, měla tu svoji "nůši" na uhlí pěkně na sobě. Všudybylku zatopili, protože bude vozit hosty muzea do nedalekých Kolešovic a zpět v malých zelených vagoncích. A proč měly parní mašinky přednost? Protože to nějakou dobu trvá, než se v parním kotli pořádně rozhoří a než se vyvine dostatečné množství páry, které celou tou mašinkou pohne. A protože musely ještě dostat nové uhlí do těch svých "nůší" a vodu do velkých nádrží, aby bylo z čeho tu páru vytvořit. Pak teprve dostaly snídani i ostatní mašinky. Nejprve náš oslavenec, Brejloveček, který pojede svoji slavnou jízdu s Papouškem a potom i ty ostatní. Naftička všem náramně chutnala a ani olej nebyl k zahození. Potom ještě všem doplnili písek do malých nádrží u podvozku, ten je tam proto, že pomáhá mašinkám brzdit. Ono, zkuste si takový kolos, který jede železnými kolečky na železných kolejnicích, zastavit. Někdy se to, zkrátka, bez podsypání pískem neobejde. Nu, a nakonec k mašinkám, které dnes pojedou ven z muzea, přišli jejich strojvůdci a zkontrolovali si, zda je vše tak, jak má být. Papoušek s Všudybylkou už měly také dost páry a tak už se jen čekalo, až Brejloveček s Papouškem, coby "postrkem", vyrazí pro velké zelené vagony a vyjedou na Beroun a pak i na Prahu. Budou vozit cestující při této speciální jízdě na počest našeho Brejlovečka.
 "Tak ahoj, kamaráde," zahalekal Brejloveček na Serjožku a pomalu vyjížděl ze svého místa pro ty vagonky.
 "Šťastnou cestu," opáčil Serjožka a pohodlně se uvelebil na své koleji. On dnes nikam nejede a tak má celý den na to, aby si hověl a nechal se od návštěvníků muzea okukovat a fotografovat. Ale my víme, že to byla vždy velice hodná a poslušná mašinka a tak s ní tato sláva nic nedělala. Spíše mu záleželo na tom, aby se jeho kamarádovi nic nestalo a aby se zase pěkně po svých vrátil na své místo. A pak se ozvalo mohutné zatroubení a do pohybu se dal i Papoušek. Serjožka po něm lupnul očkem a zahlaholil:" Ať mi vrátíš kamaráda v celku. Já tě znám, ty když se rozjedeš, " ale potom smířlivěji dodal:" jen se oba vraťte v pořádku. Nebudu mít moc klidný den." A pak už jen přivřel svá očka a začal klimbat.
  Mezitím si nechal Brejloveček za sebe zapřáhnout pět napulírovaných zelených vagonků a když se k němu z jejich druhé strany přidal i Papoušek, daly se obě mašinky i se svými strojvůdci na cestu do Berouna. A my se svezeme s nimi, co říkáte? Tak jedééééééém!!!!!