Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Hledat

2. díl - První kilometry

 

 Jarča se před zpáteční jízdou do Prahy musela přesunout ze svého místa na druhou stranu doprovodného vagonu, protože v té době ještě nebyly řídící vozy, které by zastaly funkci těch motorových, a počkala si, až všichni cestující nastoupí. Brejloveček na to po očku koukal a v duchu si pochvaloval, že on to dělat nemusí, protože na druhém konci vložených vagonků měl svého kamaráda Papouška. A tak, jak se říká, každý chvilku tahal pilku. Z Lužné sem, do Rakovníka, přivezl vlak Papoušek a z Rakovníka do Berouna pojede vepředu Brejloveček.
 Odjezd obou vlaků byl určen na stejný čas a tak Brejloveček i Jarča vyrazily současně. Chvilku jely vedle sebe a když už pomalu Rakovník končil jejich cesty se rozešly. Jarča si to namířila na Lužnou a pak dále do Prahy, tuto cestu si popisovat nebudeme, je zaznamenána v příbězích o Vendulce, a před Brejlovečkem se otevřela širá trať podél Rakovnického potoka směrem na Chlum u Rakovníka. Krajina zde byla skoro jako v pohádce. Hájky a lesíky se střídaly se čtverci polí a luk a tak se měli výletníci stále na co dívat. Pro Brejlovečka to nebylo nic nového. Touto trasou se už co najezdil. A Papoušek na druhém konci vlaku se tudy proháněl ještě déle. Ale my si budeme všímat té krásy o něco více, protože leckdo s námi jede poprvé, že.
 Další zastávkou na naší cestě jsou Lašovice. Taková malá zastávka za níž se nám otevřel celý pohled na romantické údolíčko podél potoka. Ale, nezastavujeme a jedeme dále. Pustověty také jen projedeme, abychom za chvilku a na chvilku zastavili v Městečku u Křivoklátu. Tady k nám nastoupili další výletníci, kteří s námi pojedou dále. Za Městečkem nás překvapil na naší cestě tunel. Jejky, to jsme se lekli, když jsme ze sluncem zalité krajiny vjeli do černého tunelu! Ale nebojte se, není to dlouhý tunel. Za malou chviličku jsme z něj venku a jedeme vstříct první fotografické zastávce na našem výletě. Před námi se opět otevřelo lesní království, které bylo hodně čarovné. A právě tady se nachází křivoklátská stanička. Brejloveček poslušně zastavil a dal tak možnost těm výletníkům, kteří ověšeni fotoaparáty vystupovali z vagonů, aby si tu krásu mohli zvěčnit na památku. My ostatní si uděláme také na okamžik  přestávku a posedíme ve stínu korun stromů, které obklopují budovu zastávky. Je tady opravdu moc hezky a v tom horkém srpnovém dni je to lákavé. Až tak moc, že se nám ani nechce dnes už dál. Co ty na to, Brejlovečku?
 "To víte, že ne. Já bych tu klidně vydržel i celý den, moji milí. Ale služba je služba a tak tu opravdu nemůžeme být tak dlouho. Jen si trochu protáhnu nápravy a budeme moci jet dál." A než si náš Brejloveček ty nápravy skutečně protáhne a než si výletníci všechno pěkně nafotí, budeme se s vámi pro teď loučit. Nebojte se však, nebude to na dlouho. Brejloveček měl pravdu. Služba je služba a ne nějaký holubník. Tak, zatím pa a zase příště. Budeme se na vás těšit, ostatně tak, jako vždy.

 
© pohadkova-babicka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma