3. díl - Cesta pokračuje

 Zeleň stromů prosvětlená zářivými paprsky životodárného slunéčka byla nádherně uklidňující, ale cestovní pořádek nás hnal nemilosrdně dále. A nebylo to jen tím, že by se nám tak moc chtělo, ale kolej, na které jsme zůstali stát, slouží také projíždějícím pravidelným vlakům a tak jsme ji museli volky nevolky opustit.
 Průvodčí pan Vonásek zapískal na svoji píšťalku a odmávl zelenou plácačkou, které se v železničářské mluvě říká výpravka, náš odjezd a tak jsme museli ten čarokrásný křivoklátský kraj opustit. Naposledy jsme se tedy ohlédli na opuštěnou staničku a už nás Brejloveček unášel dál. Však si dával náš pan strojvůdce Nováček záležet, aby mu vše fungovalo tak, jak má a on nás mohl bezpečně vézt k cíli.
 Další stanicí, kterou jsme jen projížděli, byly Roztoky u Křivoklátu. Tam už jsme z dálky spatřili modrající se vody krajinou protékající řeky Berounky. Jméno dostala po městě, do kterého směřují i naše koleje. Tato řeka vlastně vznikla v Plzni soutokem čtyř řek. Úhlavy, Úslavy, Radbuzy a Mže. Původně se tato řeka jmenovala Mže, ale postupem času se rozhodlo, že to bude Berounka a tak to zůstalo až po naší dobu. A právě zde, v Roztokách, se naše trať k této nevelké řece přimknula a bude ji, v malých přestávkách, kopírovat i nadále.
 Ale to už jedeme dál. Právě projíždíme Újezdem nad Zbečnem, kde stojí za zmínku most přes řeku, který spojuje tuto část vesničky Zbečno s její, za mostem ležící, součástí. A když už jsem jmenovala Zbečno, je to i další stanice, kterou projíždíme. Pomaloučku se dostáváme z křivoklátských lesů a po projetí Račic nad Berounkou nás čeká přejet železniční most ve Žloukovicích právě přes onu Berounku, která se nyní nachází po pravé straně naší cesty.
 Další zastávky jsou již v kraji berounském. První z nich je Nižbor a druhá Hýskov. Od Roztok u Křivoklátu až sem, do Hýskova se na břeh Berounky v tomto ročním období stahuje velká parta trampů a vodáků, kteří táboří v její blízkosti. Pro vodáky je tu doslova ráj. Tedy, pokud je v řece dost vody.
 Za Hýskovem nás už vítá první berounská zastávka a to Beroun - Závodí. Tady se k naší trati připojuje i trať z Rudné u Prahy. A tady náš Brejloveček potkal svoji nejlepší kamarádku Bardotku. Pamatujete si, jak se ta napulírovaná Bardotka předváděla před naší Vendulkou? Tak tahle jí byla velice podobná, jen povahu měla zcela jinou.
"Ahoj!!!" Pískl s nadšením Brejloveček, když svojí známou uviděl. "Nazdar," ne moc nadšeně odpověděla Bardotka, které říkali Jůlinka.
"Copak ti je," optal se opatrně Brejloveček.
"Ále, podívej se, jak jsem pomalovaná. Jednu jedinou noc mě nedali v depu do domečku a koukej," a celá nešťastná mu ukázala svůj posprejovaný bok a čelíčko, "a to samé mám i na druhé straně. A tak jsem byla krásně nastříkaná a nablýskaná. Ach, jo." A celá smutná jela i se svým nákladem dále, právě na tu Rudnou.
Brejloveček ještě chvilku se za nešťastnou Jůlinkou díval, ale i on musel dál a tak jen pískl: "Tak ahoj a zase někdy...," a pospíchal dále na berounské hlavní nádraží. Tam se opět na chvíli zastavíme, protože musíme na další cestu směrem ku Praze předat vedení vlaku našemu Papouškovi, který nás nyní poveze. A i my si musíme trochu odpočinout. Zážitků bylo až až a my se tu potkáme zase příště. Mějte se moc fajn a nesprejujte mašinky a ani vagonky, jsou z toho celí smutní. Opatrujte se, ať se tu opět zdraví setkáme. Pa a hůůůůůůů.