4. díl - V Berouně

 Beroun je krásné starobylé středočeské město s bohatou minulostí, na níž se snaží i v současnosti navázat. Konají se tu i tradiční sobotní trhy. A právě na tyto trhy jsme byli posádkou našeho výletního vlaku pozváni. My toto pozvání s povděkem přijali, protože pan průvodčí sháněl pro svoji rodinu čerstvou zeleninu ze zahrádky. Chudinka, bydlel v panelovém domě a u něj udělat záhonek nejde.
" Tak co, Karle, copak to bude?" Vyzvídal na něm pan Nováček, strojvůdce našeho Brejlovečka.
" Ále, Anička by potřebovala mrkev, celer a petržel. Zítra prý budeme mít svíčkovou. Moc se na ní těším. Včera byly jenom šunkofleky a dneska si mám cestou něco koupit. Doma se odbudou bramborami na loupačku. To já zrovna nemusím. Já jsem zkrátka masovej," dodal s povzdechem Karel.
"To já znám," přidal se k nim i pan strojvůdce Melíšek z Papouška. "Zajímavé je," pokračoval: "že co je dobré, to prý není zdravé. Takový vrchol dobroty jsou podle mě dobře vyuzené klobásky a nebo naše pravá zabíjačka. Ovárek, jitrničky, jelítka, tlačenka, prdelačka. A to je jenom kousek toho dobrého. Já, holt, musím mít taky něco od masa. Jo, kluci, znáte ten fór o té zelenině?" Obrátil se pan Melíšek na všechny tři svoje kolegy, protože k nim už došel i jeho topič a mechanik v jedné osobě pan Mráček.
"Povídej," chtěl vědět právě pan topič.
"No, nejlepší zelenina je ta přepasírovaná přes prase!"
A všichni se začali smát, až skoro slzeli.
 Nemůžeme však nechat naše výletníky tak dlouho čekat a proto se po nákupech zase pěkně vrátíme k našemu vlaku a pomalu se budeme chystat na další cestu. Pan strojvůdce Nováček odešel do svého Brejlovečka, pan průvodčí do prvního vagonu a ti, pro teď nejhlavnější, strojvůdce i topič vylezli po schůdcích na Papouška. Ten bude nyní v čele celého vlaku až do Prahy. Papoušek se rozloučil s berounským nádražím mohutným houknutím a když už byl pro jejich cestu postavený špalír se zelenajícími se semafory, dal se bez meškání s dalším houknutím vpřed.
 A to se potom náš topič oháněl s lopatou, aby měl Papoušek dost páry. No, nedivte se. Taková parní mašinka toho uhlí spotřebuje hodně. Obzvlášť, když se rozjíždí. Za chvilku už bylo vše jak má být a tak i Péťa Mráček měl občas čas se i rozhlédnout po krajině. A krajina okolo řeky Berounky, která nám stále zůstala po levé straně, je stejně krásná jako tomu bylo za Křivoklátem. I tady jsme občas narazili na trampy a vodáky, kteří lemovali oba břehy této řeky. Netrvalo dlouho a nechali jsme za sebou první zastávku a to Srbsko. Pospícháme dál, abychom už už byli pod Karlštejnem, kde je druhá plánovaná zastávka pro nadšené fotografy. A i tady je toho dost k vidění. Ale o tom zase až příště. Těšíte se? Inu já také a Brejloveček s Papouškem určitě také. Tak pa a dvojité hůůůůůůůů, hůůůůůůůůůůů.