Údaje o mně:
Datum narození: 11.4.1962
Jméno: Miroslava
Příjmení: Razímová
Mám hodného dědečka
a dva dospělé syny.
Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Navigace: Pohádková babička > Nejen peřinka, ale i pohádky patří do postýlky. > O Brejlovečkovi > 9. díl - Hostivice
9. díl - Hostivice
"Nu, Fanoušku, chtěl by ses podívat, jak se ten náš Brejloveček řídí?" Otázal se pan strojvůdce Mráček malého Frantíka.
"Dědečku, a to bych mohl," otočil se malý František na svého dědu a v očích se mu zalesklo.
"Když nebudeš překážet," odtušil děda Mašlička a pustil Frantíka z klína.
"Tak se pojď podívat," řekl pan Mráček a pozval chlapce před sebe k řízení.
Pak spolu odpískli odjezd, odbrzdili mašinku, zařadili jízdu vpřed a postupně uvolňovali volantem rychlosti až jeli tak rychle, jak jim cedulky na trati dovolovaly. Hošík byl nadšený, že poprvé v životě řídí tak velkou mašinku a než se všichni nadáli už míjeli zastávku s voňavým jménem Sadová. Už jen kousíček a zastavovali v Hostivici.
Tam si vzal pan Mašlička vnoučka a oba poděkovali panu Mráčkovi za báječný zážitek a spěchali do prvního vagonu za Brejlovečkem ke své babičce. Nemohli jí přece nechat tak dlouho samotnou. Frantík hned babičce s hrdostí v hlase sděloval, že až sem jel s mašinkou on sám, jen pomlčel o tom, jak bedlivě ho při tom pan Mráček hlídal. Snad si toho ani sám nevšiml. Babička se tomu podivovala jakého má šikovného vnoučka a prohodila jen tak směrem k dědečkovi: "Nojo, aby jablíčko nepadlo daleko od stromu, že ano." Ale oči jí zářily při tom pomyšlení. Asi přece jen bude Fanoušek po dědečkovi a bude také strojvůdcem.
Zanechme však naši malou rodinku té nečekané radosti a podívejme se, co se děje na nádraží. Brejloveček se tu setkal se svojí kamarádkou Jarčou, která se právě vracela z Rakovníka zpátky do Prahy. Byla to její druhá jízda od doby, kdy se právě v Rakovníku s Brejlovečkem loučila. Jak víme, ona spěchala na Prahu a my jsme s Brejlovečkem mířili na Beroun.
"Ahoj, Jarčo," zahlaholil Brejloveček a byl rád, že se spolu opět potkali.
"Jéé, moc ráda tě vidím, kamaráde," vyhrkla Jarča a byla opravdu moc ráda, že je Brejloveček po té dlouhé cestě v pořádku. "Já teď jedu na Masaryčku a kam ty?"
"Inu, my jedeme už domů, do Lužné. Už toho mám plná kolečka. To ti byla cesta. A to ještě přes půl tratě jsme jeli v čele s Papouškem. Už se moc těším, až si odpočinu."
"Ále, co povídáš? Vždyť to na tobě vidím, jak se ti to "courání" líbí. V jednom máš ale pravdu. Všude dobře, doma nejlépe."
Obě mašinky by si povídaly ještě hodně dlouho, však toho byla spousta na sdělení, ale když ony ty hodiny tak rychle ubíhají a na dlouhé klábosení zkrátka není čas. Ještě si stačily na rozloučení zahoukat a zapískat a už se jelo dále. Jarča musela do Prahy na Masarykovo nádraží a my s Brejlovečkem a našimi výletníky musíme na konec naší cesty do Lužné. Ale to je ještě fůra kilometrů a i když je v Hostivici opravdu moc krásně, musíme se se zdejším nádražím rozloučit. A Brejloveček se s vámi pro tentokrát také loučí. Já vám však slibuji, že to nebude tak dlouho trvat a poputujeme spolu dále. Dnes už vám jen oba dva popřejeme spoustu dobrého a zase se tu stavte na kus pohádky. Pa a hůůůůůůůů.
"Dědečku, a to bych mohl," otočil se malý František na svého dědu a v očích se mu zalesklo.
"Když nebudeš překážet," odtušil děda Mašlička a pustil Frantíka z klína.
"Tak se pojď podívat," řekl pan Mráček a pozval chlapce před sebe k řízení.
Pak spolu odpískli odjezd, odbrzdili mašinku, zařadili jízdu vpřed a postupně uvolňovali volantem rychlosti až jeli tak rychle, jak jim cedulky na trati dovolovaly. Hošík byl nadšený, že poprvé v životě řídí tak velkou mašinku a než se všichni nadáli už míjeli zastávku s voňavým jménem Sadová. Už jen kousíček a zastavovali v Hostivici.
Tam si vzal pan Mašlička vnoučka a oba poděkovali panu Mráčkovi za báječný zážitek a spěchali do prvního vagonu za Brejlovečkem ke své babičce. Nemohli jí přece nechat tak dlouho samotnou. Frantík hned babičce s hrdostí v hlase sděloval, že až sem jel s mašinkou on sám, jen pomlčel o tom, jak bedlivě ho při tom pan Mráček hlídal. Snad si toho ani sám nevšiml. Babička se tomu podivovala jakého má šikovného vnoučka a prohodila jen tak směrem k dědečkovi: "Nojo, aby jablíčko nepadlo daleko od stromu, že ano." Ale oči jí zářily při tom pomyšlení. Asi přece jen bude Fanoušek po dědečkovi a bude také strojvůdcem.
Zanechme však naši malou rodinku té nečekané radosti a podívejme se, co se děje na nádraží. Brejloveček se tu setkal se svojí kamarádkou Jarčou, která se právě vracela z Rakovníka zpátky do Prahy. Byla to její druhá jízda od doby, kdy se právě v Rakovníku s Brejlovečkem loučila. Jak víme, ona spěchala na Prahu a my jsme s Brejlovečkem mířili na Beroun.
"Ahoj, Jarčo," zahlaholil Brejloveček a byl rád, že se spolu opět potkali.
"Jéé, moc ráda tě vidím, kamaráde," vyhrkla Jarča a byla opravdu moc ráda, že je Brejloveček po té dlouhé cestě v pořádku. "Já teď jedu na Masaryčku a kam ty?"
"Inu, my jedeme už domů, do Lužné. Už toho mám plná kolečka. To ti byla cesta. A to ještě přes půl tratě jsme jeli v čele s Papouškem. Už se moc těším, až si odpočinu."
"Ále, co povídáš? Vždyť to na tobě vidím, jak se ti to "courání" líbí. V jednom máš ale pravdu. Všude dobře, doma nejlépe."
Obě mašinky by si povídaly ještě hodně dlouho, však toho byla spousta na sdělení, ale když ony ty hodiny tak rychle ubíhají a na dlouhé klábosení zkrátka není čas. Ještě si stačily na rozloučení zahoukat a zapískat a už se jelo dále. Jarča musela do Prahy na Masarykovo nádraží a my s Brejlovečkem a našimi výletníky musíme na konec naší cesty do Lužné. Ale to je ještě fůra kilometrů a i když je v Hostivici opravdu moc krásně, musíme se se zdejším nádražím rozloučit. A Brejloveček se s vámi pro tentokrát také loučí. Já vám však slibuji, že to nebude tak dlouho trvat a poputujeme spolu dále. Dnes už vám jen oba dva popřejeme spoustu dobrého a zase se tu stavte na kus pohádky. Pa a hůůůůůůůů.