2.Serjožka v Praze

 Ještě, než se ale náš Serjožka vydá na svoji první pracovní jízdu, musí něco dostat. Jestlipak víte, co? Kdo uhádl, že mu chybí ten bezpečnostní žlutý pruh, vyhrál. Ano, podle drážních předpisů musí mít každá lokomotiva či motorový vagon okolo sebe namalován žlutý pruh. To, aby ho nikdo třeba v šeru, nepřehlédl. A tak i náš Serjožka tento pruh dostal. A byl na něj náležitě pyšný.
 Stále se jen nakrucoval a čelními reflektory šilhal pod přední i zadní okno a když se mu po tom pruhu špacírovala moucha, mohl se z toho přímo osypat. Však i pan strojvůdce Konvalinka mu ho musel denně oprašovat. Takový to byl parádník, ten náš Serjožka. Ani mu nevadilo, že kvůli této své nové ozdobě přišel o svoji hvězdičku. Protože byl Serjožka novou mašinkou a takovou by bylo škoda posílat s nákladními vagonky, dostal pro své první kilometry za sebe čtyři krásně zelené rychlíkové vagony. V depu se rozhodli, že bude tato nová lokomotiva jezdit rychlíkové spoje. A první její cesta, že bude do Olomouce. "To se v Olomouci podiví, jakou má Praha krásnou mašinku", pomyslel si Serjožka a ani dospat nemohl před tou jízdou. Pan strojvůdce si v depu ještě den před tím, vyzvedl doklady k jízdě. Ve výpravčí budově uviděl také svůj vlakový doprovod, pana průvodčího Žemličku, který měl rok do důchodu a zacvičoval proto za sebe náhradu, mladou průvodčí Natálku. Oba dva na pana strojvůdce kývali, aby si šel s nimi, ještě na noc, dát kafíčko a nějakou tu dobrotu, ale pan strojvůdce k nim jen přišel a pozdravil se s nimi. "Přeji dobrý večer, já si kafčo na noc dávat nebudu, dám si raději kakao. Meltu (bílou kávu bez kofeinu) mám uvařenou od mamky a čeká na mne v termosce v kabině.  Myslíte si, že bude zítra hezky až pojedeme? Odpoledne hlásili v rádiu bouřky, ale mohou se mýlit. Kéž by," ještě si povzdychl a odešel si koupit k pultu to kakao. Slečna průvodčí se za ním dívala a pan Žemlička prohodil:"No jo, na mě se nikdo ani neotočí. A taky coby, za starým dědkem." Natálka se k němu otočila a svým zvonivým hlasem odvětila:"Ále, pane Žemličko, však jste ještě k světu, ale když vy už jste ženatý...." "Jo, moje milá, to jsem,"opáčil pan průvodčí a dodal:" to by mě paňmáma pěkně hnala, kdybych se otáčel za jinými a nebo ty jiné za mnou." Ale to už se k nim vracel pan strojvůdce s hrnkem kakaa a když ho vypil, s oběma průvodčími se rozloučil a šel domů. Serjožka to zvenčí pozoroval a odhadoval, o čempak tam vlastně byla řeč. Ale všichni se rozešli s úsměvy na rtech a tak to asi nic moc vážného nebylo. Opatrně si protáhl oba podvozky, zkusil si potichounku písknout, rozhlížel se kolem sebe, když tu náhle před něj skočila kočička. "A že se nedokážeš takhle pěkně nahrbit," začala se vychloubat. "A že nedokážeš vystrčit drápky, a naježit se?" Serjožka byl hodný, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. "To sice neumím," řekl té nafrněné Mindě:" ale zato bych tě mohl klidně přejet, kdybys neuhnula. Máš štěstí, že zrovna nikam nejedu a jdu spát. Jízda mi začíná až zítra. Tak se tady nenaparuj, já se ti také nechlubím, jaký jsem krásný. Koukni, mám i pruh." A začal se před kočičkou protahovat, aby si toho pruhu všimla. Minda ale asi neměla pro mašinčinu parádu pochopení a nebo už neměla čas, a tak jen prskla:"Ale stejně jsem hezčí," a byla tatam. Serjožka se jen pousmál a začal pomaličku klimbat. Však ho ten dnešní den docela unavil a zítra už pojede doopravdy s vagonky. S těmi krásně zelenými, jako je jarní travička. Očka se mu zavřela a on tvrdě usnul. My ho necháme spát a počkáme si, jak to bude příště. Přejeme i vám krásnou dobrou noc, milé děti. Váš Serjožka a já.