9.Serjožka-Z Brna do Olomouce

Zvony na brněnském Petrově odzvonily právě jednou, když jsme opouštěli spolu s novými cestujícími kouzelné město Brno. Dali jsme se na východ, kde nás přivítaly rozlehlé lány naší úrodné pokladnice Hané. Tato obilná pole se v šachovnici střídala s rozlehlými vinicemi a ze vzduchu je to určitě krásná barevná podívaná.
   My však vězíme na pevném kolejovém svršku a tak si o této nádheře můžeme nechat jen zdát. O této jedinečnosti, která se tu před námi otevírá však Serjožkovi vyprávěl během jízdy náš pan strojvůdce. Líčil ten moravský skvost tak báječně, že se i naše mašinka zasnila a v tom snu si představovala, jak si tak svobodně jezdí mezi tou zlatavou záplavou střídanou zelenými listy vinné révy. Sluníčko na nebi nepřestávalo posílat na krajinu své hřejivé paprsky a to umocňovalo už tak překrásný obrázek. Netrvalo dlouho a už nás vítalo nádraží ve Vyškově na Moravě. Na odstavných kolejích tam stála spousta odložených vagonů, které čekaly, až si je nějaká lokomotiva za sebe připne a ony se podívají zase na jiná nádraží. Serjožka na ně ze slušnosti zapískal a jelo se dále. Pan strojvůdce se jen letmo pozdravil s místním panem výpravčím a opět se zahleděl kupředu. Krajina byla stále stejná, neměnná, a tak jak slíbil, začal pan Konvalinka vyprávět Serjožkovi další brněnskou legendu, a to tu o tom neslušném panáčkovi na jižní straně kostela svatého Jakuba. A že byste ji také rádi slyšeli? Inu, tak poprosíme pana strojvůdce, aby trochu zesílil hlas, abyste ho uslyšeli i vy a už nebudeme ani dutat. "To bylo tak," začal pan Konvalinka své vyprávění," vrchnosti nahoře na Petrově se s dolními u svatého Jakuba neměly moc rády. A shodou okolností se oba kostely začaly stavět ve stejný čas. Na Petrově byli pravda bohatší, ale u Jakuba měli lepšího stavitele, který dříve pracoval i na chrámu ve Štrasburku. A tak mu šla práce pěkně rychle od ruky. Rád si také dělal legraci a tak ho jeho pomocníci, ale i měšťané měli rádi. Práce se dařila, ale u konkurence na Petrově stavba vázla. Srandisté od Jakuba si z toho tropili dobrý den a říkali, že než se začne Petrov vůbec stavět, svatý Jakub už bude dávno stát. Petrovské to nahněvalo a protože měli větší moc, dokázali, že slovutného kameníka od Jakuba z města vyhnali. Kameník slíbil, že odejde, jen ještě dokončí rozpracované okno, které bylo na jižní straně směrem k Petrovu. Svolení dostal a jaké bylo pro pomocníky i měšťany překvapení, když po práci to okno odhalil. V místě, kde se nahoře okno spojuje v gotický oblouk, se usadil neslušný mužíček vysazující holý zadeček nahoru na Petrov. Tak se mistr kamenický pomstil Petrovským za to, že ho nechali vykázat z města. A kdyby tam byl jen ten neslušný mužíček, ona je tam s ním v objetí i neslušná ženuška. Málokdo si toho ale všimne. Je to asi poslední šprým mistra stavitele na adresu církevních hodnostářů. To je tedy celá pověst o tom, jak a proč se na kostele svatého Jakuba toto dílko vzalo." Těmito slovy dokončil pan strojvůdce vyprávění a my jsme mezitím minuli Ivanovice na Hané i Nezamyslice. Před námi byla předposlední zastávka a to prostějovské nádraží. Tady se stavět bude, protože zde lidé přestupují na jiný směr než je ten náš. Však už tady stojí připravený motoráček a do něj si přestoupili všichni ti, kdož jedou na Kostelec na Hané. My zůstáváme sedět na svých místech a jen přivítáme cestující, kteří s námi za chviličku pojedou na konec naší cesty, po pravé koleji na Olomouc. Serjožka se i s motoráčkem srdečně pozdravil, tentokrát si zplna hrdla zahoukal. Prostějov, přesto, že to je určitě moc krásné město, jsme si z nádraží prohlédnout nestačili, protože musíme dál, ale vy, jestli v ta místa někdy pojedete, se tam stavte, stojí to za návštěvu. Máme už opět zelenou a tak, sbohem Prostějove, Olomouc už na nás čeká. A opravdu, z Prostějova do Olomouce je to chvilinka. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už nás svým předměstím vítá hanácká metropole Olomouc. Serjožka se pěkně podivil, když viděl, že hned vedle nádraží jsou i tramvajové koleje. Však Olomouc bývala největším a nejfrekventovanějším městem střední Moravy. Ale také bylo Serjožkovi smutno, když zjistil, že pro pana průvodčího Mašličku tady cesta končí. Zpátky už pojede pouze Natálka, která byla panem průvodčím dobře zacvičená. Pan strojvůdce i nová slečna průvodčí se s panem Mašličkou se slzami v očích loučili a slečna Natálka mu v rychlosti ještě koupila na nádraží na památku kytičku karafiátů a pak mu k tomu přidala na tvář pořádné políbení. Pan Konvalinka mu s dojetím poděkoval za bezchybnou službu a všichni se pak jen těšili, že se opět někdy na stejném výkonu sejdou. Pan průvodčí byl na jednu stranu smutný, že se s těmito milými lidičkami musel rozloučit, ale na druhou se už těšil domů, na manželku, na pozdní oběd i na vnučku, která k nim měla přijít dnes na návštěvu. A i my se pro dnešek budeme s vámi, a nejen s vámi, ale i s celou posádkou našeho vlaku loučit a těšit se na další dobrodružství našeho Serjožky, tentokrát na nákladním vlaku. Z přívětivé Moravy se letem světem přesuneme na západ republiky a to na Sokolovsko. Takže příště už budeme místo cestujících vozit uhlí. Ale proč a jak se to stalo si povíme zase jindy, když budete chtít. Teď vám přejeme já i Serjožka krásnou dobrou noc a klidné sny. Pa, pa a hůůůůůůůůů.