5.Stochov

Paní průvodčí položila zajíčka do pelíšku udělaného z ručníku, pohladila ho a odešla k cestujícím. Blížili jsme se totiž ke stochovskému nádraží a tak se musela vrátit ke svým povinnostem. Vendulka si zlehýnka pískla a pan strojvůdce přibrzdil, aby to potom s lidmi moc necuklo.

 Po úplném zastavení začali cestující vystupovat a potom i nastupovat, aby se mohlo jet dál. Ale, co to? Do motoráčku sice nastoupili všichni, kteří byli na nástupišti, ale na semaforu byla stále červená. Ten semafor si, zdá se, chtěl udělat z Vendulky legraci. Pan výpravčí se snažil semaforu domluvit, ale nic naplat, barva se ne a ne změnit. Potom to všem došlo, na koleji, kterou měla Vendulka pokračovat v cestě, byla překážka. Stál tam opuštěný vagon. Kdepak se tam vzal, ptali se všichni. Ať už se tam dostal jak chtěl, musel z koleje pryč, aby byla trať opět průjezdná. Pan výpravčí tedy zvedl telefonní sluchátko a zavolal do nejbližší stanice, kde by měli nějakou mašinku, která by vagon odvezla pryč. Nejblíže byly Kamenné Žehrovice, ale tam žádnou takovou lokomotivu neměli a tak pan výpravčí zkusil ještě Kladno. A tam se jedna mašinka, schopná odklidit vagonek, našla.

 Byla to sedmsetčtrnáctka, přezdívaná Vrtulník. Na kladenském nádraží od něj odpřáhli osobní vagonky, se kterými jezdil do Prahy jako osobní vlak a ..., počkejte, někdo na něj mává. Jeho strojvůdce pan Michálek vykoukl z okénka a koho to nevidí.... K Vrtulníku běží dva lidé a mávají, div, že se jim ruce nevytřepou. Poprosili pana strojvůdce zda by je nevzal s sebou za Vendulkou. I když se to nesmí, ale snad proto, že tento den ještě neudělal dobrý skutek, pan Michálek je vzal do kabiny a tak jeli za naším motoráčkem tři.Vrtulník si statečně houkl, kolečky se zakousl do kolejí a rozjel se pomoci kamarádce Vendulce, se kterou společně brázdili trasu Rakovník-Praha. Když přijeli na místo, opustili ti dva lidé Vrtulník aby on mohl zapřáhnout překážející vagon a odvézt ho tam, kde vadit nebude, pan strojvůdce Michálek dal píšťalou signál panu výpravčímu, který k němu hned poslal dva traťové dělníky, ti rychle připnuli za Vrtulník vagon a ten jej přešíboval (převezl) na jednu z odstavných kolejí, ať si ho pak vyzvedne ten, komu patřil.

 Vendulka to celé sledovala a když viděla, kdo to z Vrtulníku vystupuje, zatajil se jí dech. Vždyť to byli ti dva, na které se na kladenském nádraží tolik těšila. Její velcí přátelé a kamarádi jejího pana strojvůdce, Péťa a Slávka. Vendulka se dala do pískání a houkání a oni k ní hned přiběhli. Všichni čtyři měli veli-kou radost ze shledání, ale na nějakou velkou oslavu to teď nebylo. Semafor se konečně umoudřil, přehodil světýlko z červené na zelenou a tímto gestem vyháněl motoráček z nádraží. Ohlédli se ještě po nádraží a po vagonku, který měl vlast-ně to šťastné shledání na svědomí, Vendulka se zařadila poslušně za Vrtulník, který se musel vrátit zpět na Kladno a kterého by na nedalekém nádražíčku v Kačici, Vendulka, která tam musela, opět na požádání, zastavit, zdržela, a už se jelo. A pěkně zvesela. Paní průvodčí ukázala Péťovi a Slávce toho malého zajíčka a Slávka slíbila, že si ho vezme k sobě domů na zahrádku, kde se může uzdravit spíš, než v městském Helenčině bytě. Pan strojvůdce ještě, když už v Kačici zastavoval, zapískal Vrtulníku na poděkování a pan Michálek hvizd vrátil, a se svojí lokomotivou za chviličku zmizel Vendulce z dohledu. Vendulka byla moc ráda, že se může nyní déle těšit se svými přáteli a tak, po kratičké zastávce v Kačici, pokračovali všichni společně na další nádraží v Kamenných Žehrovicích, které ovšem pouze projedeme, zde stavět nebudeme, a tak "Vzhůru na Kladno!" houkla Vendulka a byla moc ráda, když si u paní průvodčí Péťa koupil ze Stochova na Kladno pro sebe a pro Slávku lístky, protože neměla ráda černé pasažéry, ať to byl Petr nebo Pavel. A vůbec, jak se dala Vendulka dohromady zrovna s těmito lidičkami?

 Ale to si povíme zase až příště. Až budeme stát na kladenském nádraží a budeme čekat na spoj z Kralup nad Vltavou. Pa, pa a držme Vendulce palečky, ať se jí cestou už všechny překážky vyhnou. Vždyť je to moc hodný motoráček.