Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Hledat

8.Unhošť

Sluníčko si už dávno snilo na své obláčkové postýlce svůj jistě krásný sen a nad krajinu rozprostřela svůj černý flór jeho přítelkyně noc. Jen bratříček měsíček zaléval kraj tím svým chladným světlem a hvězdičky na nebi tančily svoje noční tanečky. Ptačí trylky umlkly a příroda se celá ponořila do posvátného ticha. Jen na dráze den ještě zdaleka nekončil.

Na všech nádražích se rozzářila teplá světla lamp a i budovy si oblékly osvětlená okénka. Pan strojvůdce i průvodčí Helenka se těšili na konec cesty, který byl ale ještě v nedohlednu. Vendulce se už také začala klížit očka, když tu najednou tmu rozčísla úplně jiná záře. Jak tak naši přátelé, neboť je již můžeme směle za přátele považovat, projížděli mezi poli k unhošťskému nádraží, spatřili po pravé straně, na poli, kde stála v jednom šiku zlatá zralá pšenice, nezvyklé rojení. Pšeničné pole obsadili lidé s kombajny a s traktory a vleky, aby zavčas sklidili to, co na jaře zaseli. Kombajnisté se se svými lištami zakousli do zlatavého obilí a to se, v útrobách kombajnů zpracované, sypalo fukary na korby vleků, které byly taženy silnými Zetory. Po kombajnech, ve vyrovnaných řádkách, zůstávala jen sláma, úhledně zabalená do velkých kostek. Lidé museli pospíchat, protože před nimi bylo ještě mnoho polí, která čekala na to, až jim "zastřihnou" ty jejich vousy a potom i "oholí" vzniklá strniště, aby si mohla po tom náročném roce konečně oddychnout. A to ještě do začátku zimy musí být zoraná, uvláčená a znovu osetá, tentokráte ozimy. Ty se pak na jaře zaryjí do půdy a tak se pole přirozenou cestou pohnojí. A celý ten roční koloběh znovu započne. Jenomže příští rok tu poroste zas něco jiného. To je tak již od nepaměti. Vendulka nestačila vyvalovat oči, kombajny tady ještě nikdy neviděla, a to nejen tady. A na druhé straně zase vyvaloval své reflektory i zbrusu nový kombaj, který, jak se zdálo, také ještě nikdy neviděl tak pěkný motoráček. Oba na sebe po očku koukali, Vendulka slušně pozdravila písknutím a kombajnista zase na oplátku zatroubil na pozdrav. Jenomže, na dlouhé pískání a troubení nebyl čas. Kombajn se musel zase obrátit a načít další řádku a naše Vendulka se pomalu blížila na nádraží. Tady v Unhošti sice mnoho lidí ani nevystupovalo ani nenastupovalo, ale zastavit se tu muselo. Jak jsme si již jednou povídali, jízdní řád, je jízdní řád, holubník z něj nenaděláš a motoráček bral předpisy nesmírně vážně. Paní průvodčí Helenka odbavila těch pár cestujících a pak zapískala na píšťalku a Vendulka se pustila na další cestu. Dnes Pavlovem jen projede, protože i tady je zastavení pouze na znamení, a tentokrát nikdo nepožádal, aby se tu zastavilo. Proto budeme stavět až v Jenči. Tam bude překvapení tentokrát pro Helenku. Jenomže, zase až příště. Dnes už máme procházky po poli docela dost a on i ten Jeneč je docela daleko. Pa, pa a zase nás brzy navštivte. Budeme se na vaši návštěvu opět moc a moc těšit. Hůůůů a pííííísk a odjíždíme!

 
© pohadkova-babicka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma