Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Hledat

Vánoční pohádka

Vánoční pohádka

Žila, byla jedna kouzelná bytůstka, která si říkala...
Tedy, počkejte..., ona si tak neříkala, to jméno jí dali její rodiče, takže jí tak vlastně začali říkat oni. Ale pokračujme.
... Jozulka. A ta Jozulka měla nejen své rodiče, ale i velkou spoustu bratříčků a sestřiček. Rovných třistapětašedesát. Vlastně, ani to není pravda, o jednoho méně, tím jedním děckem byla přece Jozulka. A každičké čtyři roky jim přibýval jeden bráška navíc. Ale rok na to zase záhadně mizel, byl v tom zkrátka pěkný zmatek.
 A tahle naše Jozulka se jednou rozhodla, že všechny své sourozence postupně navštíví, protože nemohli přece bydlet v jednom domě, nevešli by se tam. Jejich dům se jmenoval Rok a mamince s tatínkem nevadilo, že se jim jejich drahé děti takhle rozutekly. Ostatně, měli je i tak pořád pod jednou střechou.
Jozulka si tedy spakovala ten svůj malý raneček, ona toho beztak moc nepotřebovala, vždyť bude na návštěvě u svých sourozenců a ti ji vždy rádi uvítali a pěkně ji pohostili. Jen si s sebou vzala svého pomocníka a sice starý a už dost ošuntělý kalendář. Tam měla pěkně pohromadě všechna jména i s adresami svých bratříčků a sestřiček.
 První, koho navštívila, byl bratr, který byl nejstarší ze všech a jmenoval se Nový rok. Divné jméno, což? Inu, rodiče ho pojmenovali po svém domově a aby se jim to nepletlo, dali mu přízvisko Nový. Tenhle bratr byl pěkně kulaťoučký a rudolící. V rodině se vyprávělo, že když přišel na svět a protože byl prvorozený, tatínek to trochu přehnal s oslavou a když políbil za synka maminku na tvář, ovanula ta vůně z hřebíčku, skořice a likéru i Nový rok a tomu se to tak zalíbilo, že si na tom potom vystavěl i svoji další živnost. A tak byl veselý a šťastný a chtěl, aby i ostatní byli takoví. A začalo se říkat, jak na Nový rok, tak po celý rok. Lidem se to moc líbilo a brzy se z toho stala tradice.
Jozulka si s bratrem moc rozumněla. Ona byla sice osmá od konce, takže skoro nejmladší, ale když se narodila, také se to pořádně slavilo stejně tak, jako Nový rok bratrův. Byli si hodně podobní, tedy povahou. Jozulka byla taková maličká a křehoučká, že byste ji skoro přehlédli, kdybyste ji viděli stát vedle jejího nejstaršího bratra. Jí to ale nevadilo a Nový rok měla opravdu upřímně ráda.
 Když tedy přibyla k bratrovi na návštěvu, musela se hodně natahovat na starobylý zvonek u dveří. Když konečně zaklinkal, objevila se ve dveřích bratrova žena i s nejmladším synkem v náručí. Jozulka nakoukla švagrové pod ramenem a viděla, že se něco slaví. Hned si uvědomila, že má bratr narozeniny a že mu vlastně nese malý dárek.
 "Tak co, půjdeš dál?" Otázala se zvesela Ziměnka. Tak se bratrova žena jmenovala.
 "Přišla jsem bratrovi popřát a něco jsem mu přinesla," honem ze sebe vysypala Jozulka.
 "Pojď honem dál, ať nám sem nenaleze zima. Ach, ty jsi tak maličká, že se divím, že tě vítr neodnese," zvala Ziměnka Jozulku dovnitř.
Jozulka se rozhlédla po domě a udiveně otevřela pusu. Měli to tam tak hezky nazdobené, že to takhle nepamatovala ani z domova. Všude jmelí, borové a smrkové větvičky omotané zlatými řetězy a mezi tím vším měli na zemi takové malé jesličky s miminkem. Jozulka vykřikla překvapením: "Jéé, to jsem přece já! A proč mě tu máte, vždyť nemám narozeniny. Už jsem je měla," dodala honem a odvrátila tvář od plápolajícího krbu, aby nebylo vidět, jak je rudá v obličeji.
 "Promiň nám to, " omlouval se bratr.
 "Chtěli jsme to už uklidit, ale čekáme ještě na návštěvu tříkrálového bráchu, víš, a tak jsme se mu chtěli pochlubit, jak jsme to pěkně nazdobili. Za těch pár dní nestačí ani jehličí opadat," dodala spěšně ještě Ziměnka.
 A, copak jsi mi přinesla," hořel nedočkavostí Nový rok.
Jozulka otevřela svůj maličký batůžek a vylovila v něm krásné, barevné skleněné sněžítko. Když se s ním zatřepalo, padaly nádherné sněhové vločky na malou cestičku po které jely děti na saních. Byl to opravdu náramný dárek a když si ho Nový rok od Jozulky vzal, postavil si ho na krbovou římsu.
 "To bude jeho čestné místo," prohlásil a už zvala Ziměnka všechny ke stolu.
 "Ten tvůj dárek je báječný, to si zaslouží nejlepší porci," řekla švagrová a nandavala Jozulce na talíř pořádnou porci kuby. To je sice pokrm, který se jídá o narozeninách Jozulky, ale když už u nich byla na návštěvě, chtěli ji co nejlépe uctít. A cože to ten kuba vlastně je? Inu, jsou to uvařené kroupy smíchané s namočenými houbami, se slaninou, česnekem a majoránkou.
Po tak chutné večeři si Jozulka chvilku pohrála se svými dvěma synovci a už byl čas jít na kutě. Však druhý den musela putovat zase dál. Ale to už zase až jindy. Teď už skutečně dobrou vánoční noc a ať vás sněhové vločky lehtají až do bílého rána.
 
© pohadkova-babicka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum