Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Hledat

1. Večer

 

Po krásném slunečném dni se nad údolím rozhostilo tajemné ticho. Krajina, celý den tak živá a rozezpívaná, se pomaličku ukládala ke spánku. Trylky ptáčků pomalu umlkaly a na obzoru bylo vidět v červáncích zapadající slunce. V korunách stromů se začaly ozývat hlasy nočních obyvatel, prim vedly sovy, které začaly obhlížet svoje loviště, kde by bylo co k snědku. Z nedalekého rybníku se rozkuňkaly žabky a mírný větřík čeřil jeho hladinu tisíci malými vlnkami. Sem tam si i kapříci vystrčili hubičky pro trochu čerstvého vzduchu, protože v tom parném dni leželi u dna a chladili si bříška v mazlavém bahně. Okolní vzduch byl prosycen vůní vody a na březích rybníka rozkládajícími se rostlinami.

Málokdo by čekal, že se stane něco, co tento večer postaví výše nad ty ostatní. Pro okolní květenu a zvířenu to byla změna minimální, takřka nezaznamenatelná, ale pro náš příběh dost důležitá. Stalo se to, co se stává víceméně rok co rok. V nedalekém hájku na vzrostlé lípě dozrálo jedno semínko a to se vydalo na svou pouť večerním povětřím a ukončilo ji právě zde, u rybníka plného kaprů, žab, čolků a jiné vodní havěti.

Zprvu jen tak leželo na teplem prohřáté trávě, pak se z ní sklouzlo na zem, a protože se už hodně setmělo, šlo spát. Sotva však uložilo svá znavená křidélka k odpočinku, stalo se to, co se dalo předpokládat. Do toho tajemného, až posvátného ticha, se ozval ohlušující hrom a blízký obzor rozčísl klikatý blesk. A další hrom… Když už to nějakou dobu trvalo, přihnal se ze západu veliký, černý mrak a z něj se na zem lily proudy vody. A tak, z ničehož nic, začala první jarní bouřka. Sovy se opět skryly ve svých dutinách stromů, žabky si zalezly do puškvorce a rákosí na břehu rybníka a kapříci, jako by je nabil elektřinou, šmejdili po hladině jak raketky a lovili hmyz, který v tom nízkém tlaku poletoval nad stojatou vodou rybníka. A naše lipové semínko se začalo třást chladem a tak se zavrtalo trochu víc do té země, na které spočinulo.

Jak ta bouřka zčista jasna spustila tu svoji bandurskou, tak také tak rychle skončila. Těžké černé mraky se přes naši krajinu odvalily na východ a na krásném, čistém nebi se rozzářilo na tisíce hvězdiček, a aby jim nebylo smutno, sekundoval jim srpeček měsíce. Luční kvítí se rozvonělo v deštěm pročištěném vzduchu, noční hmyz se vydal na lov, světlušky vše krásně osvětlovaly a žabky z rybníka dokončily svoji večerní serenádu. Poté se všude rozhostila opět pohoda a klid.

Semínko schované pod trávou a částečně zavrtané do půdy sebou mlelo, zdálo se mu, že má kolem sebe málo místa, a tím mletím se zasypalo úplně celé. A usnulo už opravdu. Zdál se mu prapodivný sen o něčem, o čem nemělo zatím ani potuchy. Jak je veliké a mohutné, je rozkvetlé a poletuje kolem něj spousta pylu chtivých včeliček.

Tak, dobrou noc!

 
© pohadkova-babicka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma