2. Jarní probuzení

  Přišlo jaro. Vůkol všechno rozkvetlo, po zimě si každá travička barvila tvářičky na zeleno, stromy si nasazovaly nové listové kabátky a v rybníčku se začal prohánět čerstvý rybí potěr. V tůňkách na jeho březích se zastříbrnila žabí vajíčka, ze kterých se za krátký čas vylíhnou čiperní pulci. V ptačích hnízdech už byla také nachystaná nová generace malých "křiklounků", kteří zatím chrupali za pevnou skořápkou svých dočasných pelíšků. Všude byl zkrátka velký spěch a velké nadšení, aby bylo na přicházející léto vše vzorně nachystáno.
  Naše semínko už dávno nebylo jen semínkem. Z jedné strany se mu klubal jeden a z druhé strany druhý ocásek. Ten jeden ocásek, blíže zemi, se měl co nevidět stát kořínkem a druhý se měl začít tlačit skrze jarními dešti rozměklou půdu a drát se vzhůru ke slunci jako kmínek. Ta maličká rostlinka vzešlá z toho našeho semínka se po prvním vykouknutí ze země začala zvědavě rozhlížet kolem sebe a tak viděla celou tu jarní parádu. Zatím sice vypadala jako ta travička okolo, ale to se mělo za nějaký ten čas změnit. Než k tomu však dojde, podívejme se, co se to děje za naším rybníčkem.
  Na paloučku za rybníkem se začali hemžit lidé. Měli s sebou pily, sekery a kosy a dali se hned do práce. Kosami sekali sotva vzešlou travičku, pilami a sekyrami se pustili do křoví, keříků a i do vzrostlých stromů. Ptáčkové z oné, doposud tiché, vegetace rychle odlétli a svá hnízdečka museli nechat napospas. Lidé však byli natolik hodní, že pokud se na některém káceném stromě objevilo nějaké hnízdo, odnesli je na jiné, klidnější místo a pak pilně pokračovali dál ve své práci. Z pokácených stromů odstranili větve, které pak na břehu rybníka pálili a z posekané trávy navršili mimo posekaný pozemek malou mohylu. Osekané kmeny stromů zapřáhli do koňského potahu a odklidili je na kraj prozatímně projeté cesty. To celé nebylo, samosebou, dílem okamžiku, trvalo to pěkných pár dní, ale když to bylo hotovo, nastoupily na řadu krumpáče a lopaty a lidé začali na uklizeném palouku kopat základy pro nový dům. A než skončilo jaro, byly základy hotové a díky koníčkům a vozům vysypány hrubým kamením.
  To už byla rostlinka z našeho zvědavého semínka dost vysoká na to, aby ten ruch a shon mohla pozorovat. Jen vrtěla svojí maličkou hlavičkou cože se to tady děje. Ale, jaro se i s létem s námi pomaličku loučilo a lidé zatím z paloučku odešli. A tak necháme palouček, naší malou rostlinku i všechny okolo si odpočinout a přihlásíme se opět na prahu nového jara, kdy si povíme, jak to bylo dál.

  Dobrou noc.