3. Nový domov

   Netrvalo to dlouho a za naším rybníčkem se, díky pilné práci všech zúčastněných lidiček, objevil úplně nový dům. Nebyl nikterak velký, ale byl útulný. Inu, trošku si jej popišme.
  Protože byl postaven víceméně na samotě, nebyl obehnán plotem a tak nebylo nutné otvírat branku, jelikož tam zkrátka žádná nebyla. Po pískem vysypané cestičce se dalo přijít až k samotným dveřím, které měly nad malým okénkem vymalovány dvě krásné rudé růžičky. Okolo nich byl věneček ze zelených lístků a mezi ním a tím malinkým okénkem, které sloužilo tak, jako u dnešních dveří kukátko, byl černým uhlem vepsán nápis K+M+B (Christus mansionem benedicat: Kristus požehnej tomuto domu) zatím bez letopočtu. Zřejmě proto, aby toto požehnání platilo i pro všechna léta následující. Zaklepejme tedy a vstupme.
  Za dveřmi se před námi objevila maličká síňka, kde naproti vstupním dveřím se nacházely další dveře, tentokrát již bez okénka a zdobných prvků. Domek měl jen půdu, nebyl podsklepený, takže se po pravé straně ve výklenku tyčily pouze schody na onu půdu. Byly dost příkré. My ale na půdu nepůjdeme, půjdeme do protějších dveří, za kterými na nás čekala, na rozdíl od malé předsíňky, hodně velká kuchyně. Ta, jak jsme i později zjistili, byla i obytnou místností. Po pravé straně byla postavena konev na vodu a na vysoké židli umyvadlo. Dále, při pravé stěně stál příborník a za ním, v rohu místnosti velká kachlová kamna. Přes ně byl hambálek, na kterém se sušilo prádlo. Mezi příborníkem a kamny se nacházela velká dřevěná bedna plná polínek a třísek na zátop. Nad ní viselo na velké skobičce křesadlo. Tím se zapalovalo v kamnech. Naproti vstupním dveřím bylo okno, které se dívalo do zatím neexistující zahrádky. Pod ním měla hospodyně velkou dřevěnou truhlu, ve které bylo veškeré prádlo jak pro ni, tak i pro celou rodinu. Celý ten velký prostor doplňovaly dvě postele. V levém zadním koutě byla maličká postýlka a pod druhým oknem, které směřovalo na náš rybníček, stála velká postel. V nohách postele měl zase hospodář koutek pro své věci. Uprostřed místnosti stál velký dubový stůl okolo něhož byly čtyři židle a na němž ležel bělostný plátěný ubrus. Nad stolem pak visela petrolejová lampa, která, když se sešeřilo, osvětlovala celou tuto místnost. Strop tady byl dost nízký, takže nedalo velkou práci lampu z háčku sejmout a zapálit v ní knot. Stejná, jako tato lampa, byla i ta, která visela na vstupních dveřích a používala se pro práci venku a nebo, když se šlo ke studni pro vodu a byla už tma.
  Zvenku bylo celé stavení krásně obíleno vápnem a mělo doškovou střechu. Vedle vchodu byl malý přístřešek, kde bylo možno si v teplém jarním či letním podvečeru v klidu usednout a kochat se pohledem na zdejší, dosud ničím neporušenou krajinu. A tak, jak se lidé ze svého domova dívali kolem sebe, tak se i naše rostlinka koukala směrem k domu. Dávno už to nebylo takové nanicovaté nic, ne nepodobné okolní travičce, stal se z něj pěkný rovný proutek s lístečky na zatím malé hlavičce. A o to více se rozhlížel po tom svém okolním světě. Ale o tom zas až potom. Příště budeme pokračovat a napíšeme si, jak to bylo dál. Zatím pa a krásnou dobrou noc.