Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Hledat

Ráno

Ráno

Jak těžká bývají rána po proflámované noci zjistila Mira záhy po svém probuzení. Obzvlášť, když to byla její úplně první takto prožitá zkušenost. Po roztažení těžkých závěsů na oknech mansardy ve které bydlela zjistila, že den se probudil stejně jako ona se zamračeným výrazem ve tváři a s hodně uplakanýma očima. Ve vzpomínce se vracela k uplynulým hodinám a nemohla si za nic na světě vzpomenout, co se s ní tu noc dělo. Věděla jen, že se asi tak kolem osmé hodiny večerní setkala se svým přítelem Tonym, kterého si našla na internetu a se kterým se ten večer setkala úplně poprvé. Pak spolu zašli do místního baru, kde si dali pár drinků a ... střih, od té doby měla v hlavě pusto. 
Vyšla z maličkého pokojíku do ještě menší kuchyně a u vodovodního kohoutku, smutně o samotě trčícího z odrolující se zdi, si natočila do rychlovarné konvice vodu na ranní kávu. Do hrnku si připravila směs z rozpustné kávy a cukru, kterou posléze zalila horkou vodou. Posadila se za stůl, který již také pamatoval šťastnější časy, a pohlédla ven z malého okénka. Déšť nepřestával bušit do venkovního parapetu a obloha byla ocelově modrá. Zkrátka, den tak na to, aby zalezla zpátky do peřin a spala a spala jako šípková Růženka.
To si však nemohla dovolit, protože dnes měla nastoupit na své místo ve skladu místního obchodního domu. Byla to její první pracovní směna, tak se chtěla předvést v tom nejlepším světle, aby ji kolektiv dobře přijal.
Přes chodbičku tvaru nudle přešla do protejší koupelny a chtěla se dát do pucu, když v tom ji něco zarazilo. To popraskané zrcadlo nad umyvadlem bylo asi pokažené nebo co, ale Mira se v něm zkrátka neviděla. Pomyslela si, že se asi z druhé strany skla odloupla ta odrazová plocha a to sklo neodráží její obraz. No co, uhrábla si tedy vlasy naučeným pohybem a dál tuhle anomálii neřešila. V pokojíku se oblékla a v kuchyni si chtěla vypít to uvařené kafe. Sotva však polkla první doušek, udělalo se jí zle a musela se dojít do koupelny vyzvracet. Tohle už přičítala té bujaré noci o které ale věděla jen pramálo, obula si kozačky a vyšla z bytu. Doufala, že po cestě do práce se vše spraví a v obchoďáku se pak v klidu nasnídá. 
Až nahoru, do jejího podkrovního bytu, výtah nejezdil a tak to jedno patro musela sejít po schodech. Po nastoupení do výtahu ji čekalo další překvapení. Ani tady se v dokonale čistém a prasklinek prostém zrcadle neviděla. Co se to tu děje? Bude si muset dojít na oční, jestli se jí neděje něco se zrakem. Otevřela domovní dveře a vyšla na ulici. Vzhledem k tomu, že to bylo docela brzy ráno a také díky neustávajícímu dešti, byla ulice pustá. Jen občas tudy projelo zásobovací auto a nebo poštovní vůz s novinami do místní trafiky. Mira tedy rozevřela deštník a pustila se tou liduprázdnou ulicí vstříct svému cíli. Šla pěkně svižně, aby byla z toho marastu co nejdříve pryč a tak asi po deseti minutách již stála u zadního vchodu do obchodního domu, kde byl i sklad a šatny pro zaměstnance. Do příchodu vedoucího skladu, který měl i klíče od dveří, zbývalo cirka pět minut a tak se Mira začala rozhlížet po okolí. A zjistila, že to s tím jejím zrakem není zas až tak špatné. Objekty okolo sebe viděla mnohem jasněji a ostřeji než kdy předtím. Tak proč se neviděla v těch dvou zrcadlech? Okolo jejích nohou se otřela malá toulavá kočka a Mira si najednou nemohla pomoci, chytila to kotě za srst a poprvé ve svém životě se pořádně napila... krve!!!

 
© pohadkova-babicka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum