Údaje o mně:
Datum narození: 11.4.1962
Jméno: Miroslava
Příjmení: Razímová
Mám hodného dědečka
a dva dospělé syny.
Příběhy motoráčků a mašinek a objekty do hry TRS či TS
Rok
Rok
Pro někoho je rok dobou krátkou, pro někoho zase až k uzoufání dlouhou. Pro každého je to ale čas, po který se pro něj něco zajímavého stalo. A to ať v dobrém, či zlém. A s měsíci se to má rovněž tak. Když si jednotlivé měsíce projdeme, zjistíme, že každý je jiný a každý je i svým způsobem stejný. V každém se někdo rodí, někdo zamilovává, někdo vdává, někdo umírá. Na každého to působí jinak. Každý si však část právě toho svého měsíce nosí v srdci a celý život jej provází.
Rok začíná lednem, který je druhým zimním měsícem a jako takový je k nám nevlídný a leckdy mrazivý. Leden je už zkrátka takový. Sice v něm spousta nového začíná, ale někdy se i značná část končí. Ale to je tak nakonec v každém měsíci.
Únor je takovou tečkou za zimou a předzvěst toho lepšího, co nás v celém roce čeká a sice jara. Někdy je to ale právě vyvrcholení celé té dlouhé a nevlídné zimy, která jakoby v agónii chce dát o sobě ještě vědět. Štěstím je, že se jen jednou za čtyři roky setkáme právě s tímto měsícem o jeden den delším. I tento, o den delší či kratší měsíc jednou skončí a nastává čas prvního jarního měsíce a tím je březen.
Březen je tím prvním nefalšovaným poslem jara. Ptáčci se vracejí ze svých zimovišť, trávě se daří klubat se posledním sněhem za světlem, stromy jsou v rozpuku a ruku v ruce s tím vším se nám, lidem, vrací do tváří úsměvy a do duší veselejší nálada.
Duben, který po březnu přichází, je k nám ještě štědřejší a nabízí nám první malé a na první pohled nepatrné květinky, aby pak dal rozkvést prvním nedočkavým stromům a vrátil do jejich kmenů dostatek mízy na to, aby mohly vyrašit i první lístečky. Ptáčkové si začínají dělat hnízdečka, ze kterých vyvedou na svět své potomky a ani zvěř za nimi nezůstává pozadu. V zahradách se můžeme procházet po čerstvé jarní travičce, na lukách roste spousta rozličného kvítí a potůčky a říčky nespoutané zimními mrazy se rozbíhají po krajině a žíznivé vegetaci poskytují dostatek vláhy. Duben je zkrátka taková matka celého roku.
Květen, to je zase takový starostlivý otec, který se stará, aby to, co v dubnu vzešlo, se i uchovalo při zdraví a životě. Je vyvrcholením jara a přípravou na nejkrásnější období v roce a tím je léto. Není krásnějšího měsíce nad květen. Příroda je už v plném životě, všechno je rozkvetlé, stromy jsou nádherné, mají spoustu listů a přinášejí nám dostatek ochrany před stále častějšími a vydatnějšími slunečními paprsky. Ptáčkové vyvádějí svoje holátka, zvěř se i se svými mláďátky spokojeně popásá na provoněných lukách a i s námi to dělá divy. Inu, máj je lásky čas.
Červen, první letní měsíc a vlastně i vrchol celého roku. První ovoce dozrává, jarní květiny odkvétají a letničky jdou do květu. Nastává doba, kdy jsou dny nejdelší a noci nejkratší, slunéčko ohřívá matičku Zemi, alepoň v našich zeměpisných délkách i šířkách a všem je nám na tom světě nádherně. Ale začíná i období, kdy k nám z nebe začínají přicházet i Boží poslové a nad krajem se stahují bouřková mračna. Někdy jsou ty bouřky z horka, častěji jsou však v důsledku přesunu teplých a studených vln nad našimi domovy. Pokud pouze vyčistí vzduch a provoní ho ozónem, pak je to v pořádku. Pokud však zasype takováto bouře zemi kroupami a rozvodní toky až tak, že zaplaví krajinu, je to zlé. Toto však nebývá tak časté.
Červenec a srpen jsou vrcholy léta. Je to i čas prázdnin a dovolených. Slunce je na samém vrcholu a prohřívá zemi svými paprsky, které neúnavně posílá ze svého nebeského trůnu. Je to v této době velice potřebné, protože dozrává ovoce i lány obilí a i zelenina tuto životodárnou spršku potřebuje. Pokud je celá příroda v rovnováze, občasný deštík zase poskytne dostatek vláhy. Ptáčci od samého rána až do nočních hodin hrdélky ozvučují kraj svým trylkováním. A tak se nám pozvolna rok překulil do své druhé poloviny.
Září je doba sklizně a postupné přípravy na podzim. Ano, ještě se čas od času ozve léto, ale to je už takzvané "babí léto", kdy nemá slunce již takovou moc a jen zvolna a mírně ohřívá zemi. Zato lidé mají napilno. Česají se jablka, vyorávají se brambory, obilí je v sýpkách a každý správný hospodář se začíná připravovat na blížící se zimu. Pomaličku se i příroda zklidňuje.
Říjen je měsícem, kdy listí na stromech zlátne, tráva pomalu ztrácí svou barvu, ptactvo si již tak zvesela neprozpěvuje a tím pádem i celá krajina tichne. Tento měsíc i tak má své kouzlo, je to taková babička celého roku. Sem tam nás ještě pohladí svojí vrásčitou sluneční rukou, dá nám hřejivý pocit jistoty, že na nás slunéčko stále myslí a že se k nám opět jednou vrátí. Zvěř si chystá zásoby na zimu a ani lidé nejsou pozadu. Zavařuje se, před domy se kupí hromady uhlí a na dvorcích se ozývají pily, které chystají zásoby dříví. Podzim je zkrátka tu.
Listopad je ve znamení odletu ptáčků na svá zimoviště, listí ze stromů opadává a příroda se chystá na zimní čas. Zvěř si obléká zimní srst a i když ještě občas sluníčko zasvítí, nemá už tu sílu zahřát. V tomto období již nejsou přízemní mrazíky žádným zázrakem a ani mlha, která se vznáší v okolí není zřídkavá. Naopak, bývá častým jevem. A všude je ticho. Někdy až přízračné. Je to takové zvláštní období, kdy propadáme smutným myšlenkám a častěji než kdy jindy potřebujeme ke svému životu druhé lidi. Abychom se necítili tak moc sami. Někde ještě probíhají takzvané "černé hodinky". To je, když se lidé sesednou k jednomu stolu, místnost je spoře osvětlená a vypráví se příběhy, které se během celého roku staly a nebo i strašidelné historky.
Prosinec se nám hlásí prvním sněhem. Ten je někdy, pravda, i v listopadu, ale leckdy ještě roztaje. Ten prosincový obvykle již zůstává. Zima je zkrátka tu. Příroda se oblékla do zimního hávu, některá zvířata ulehla k zimnímu spánku a ta ostatní teď jen s obtížemi hledají něco k snědku. Lidé se teď také častěji uchylují do tepla svých příbytků a správní hospodáři dávají svoje nářadí před nadcházejícím rokem dohromady. Přichází také doba pro nejhlavnější svátky roku, Vánoce. Ty jsou, spolu s koncem roku i druhým jeho vrcholem. Toto je zase doba dlouhých nocí a kraťoučkých dnů. A na konci této doby je opět leden a začátek dalšího roku.
Dny se nám polehoučku začínají prodlužovat a noci krátit, ale to už je zase na další povídání a to bychom mohli zase začít číst pěkně od začátku. To byl tedy celý rok.
Rok začíná lednem, který je druhým zimním měsícem a jako takový je k nám nevlídný a leckdy mrazivý. Leden je už zkrátka takový. Sice v něm spousta nového začíná, ale někdy se i značná část končí. Ale to je tak nakonec v každém měsíci.
Únor je takovou tečkou za zimou a předzvěst toho lepšího, co nás v celém roce čeká a sice jara. Někdy je to ale právě vyvrcholení celé té dlouhé a nevlídné zimy, která jakoby v agónii chce dát o sobě ještě vědět. Štěstím je, že se jen jednou za čtyři roky setkáme právě s tímto měsícem o jeden den delším. I tento, o den delší či kratší měsíc jednou skončí a nastává čas prvního jarního měsíce a tím je březen.
Březen je tím prvním nefalšovaným poslem jara. Ptáčci se vracejí ze svých zimovišť, trávě se daří klubat se posledním sněhem za světlem, stromy jsou v rozpuku a ruku v ruce s tím vším se nám, lidem, vrací do tváří úsměvy a do duší veselejší nálada.
Duben, který po březnu přichází, je k nám ještě štědřejší a nabízí nám první malé a na první pohled nepatrné květinky, aby pak dal rozkvést prvním nedočkavým stromům a vrátil do jejich kmenů dostatek mízy na to, aby mohly vyrašit i první lístečky. Ptáčkové si začínají dělat hnízdečka, ze kterých vyvedou na svět své potomky a ani zvěř za nimi nezůstává pozadu. V zahradách se můžeme procházet po čerstvé jarní travičce, na lukách roste spousta rozličného kvítí a potůčky a říčky nespoutané zimními mrazy se rozbíhají po krajině a žíznivé vegetaci poskytují dostatek vláhy. Duben je zkrátka taková matka celého roku.
Květen, to je zase takový starostlivý otec, který se stará, aby to, co v dubnu vzešlo, se i uchovalo při zdraví a životě. Je vyvrcholením jara a přípravou na nejkrásnější období v roce a tím je léto. Není krásnějšího měsíce nad květen. Příroda je už v plném životě, všechno je rozkvetlé, stromy jsou nádherné, mají spoustu listů a přinášejí nám dostatek ochrany před stále častějšími a vydatnějšími slunečními paprsky. Ptáčkové vyvádějí svoje holátka, zvěř se i se svými mláďátky spokojeně popásá na provoněných lukách a i s námi to dělá divy. Inu, máj je lásky čas.
Červen, první letní měsíc a vlastně i vrchol celého roku. První ovoce dozrává, jarní květiny odkvétají a letničky jdou do květu. Nastává doba, kdy jsou dny nejdelší a noci nejkratší, slunéčko ohřívá matičku Zemi, alepoň v našich zeměpisných délkách i šířkách a všem je nám na tom světě nádherně. Ale začíná i období, kdy k nám z nebe začínají přicházet i Boží poslové a nad krajem se stahují bouřková mračna. Někdy jsou ty bouřky z horka, častěji jsou však v důsledku přesunu teplých a studených vln nad našimi domovy. Pokud pouze vyčistí vzduch a provoní ho ozónem, pak je to v pořádku. Pokud však zasype takováto bouře zemi kroupami a rozvodní toky až tak, že zaplaví krajinu, je to zlé. Toto však nebývá tak časté.
Červenec a srpen jsou vrcholy léta. Je to i čas prázdnin a dovolených. Slunce je na samém vrcholu a prohřívá zemi svými paprsky, které neúnavně posílá ze svého nebeského trůnu. Je to v této době velice potřebné, protože dozrává ovoce i lány obilí a i zelenina tuto životodárnou spršku potřebuje. Pokud je celá příroda v rovnováze, občasný deštík zase poskytne dostatek vláhy. Ptáčci od samého rána až do nočních hodin hrdélky ozvučují kraj svým trylkováním. A tak se nám pozvolna rok překulil do své druhé poloviny.
Září je doba sklizně a postupné přípravy na podzim. Ano, ještě se čas od času ozve léto, ale to je už takzvané "babí léto", kdy nemá slunce již takovou moc a jen zvolna a mírně ohřívá zemi. Zato lidé mají napilno. Česají se jablka, vyorávají se brambory, obilí je v sýpkách a každý správný hospodář se začíná připravovat na blížící se zimu. Pomaličku se i příroda zklidňuje.
Říjen je měsícem, kdy listí na stromech zlátne, tráva pomalu ztrácí svou barvu, ptactvo si již tak zvesela neprozpěvuje a tím pádem i celá krajina tichne. Tento měsíc i tak má své kouzlo, je to taková babička celého roku. Sem tam nás ještě pohladí svojí vrásčitou sluneční rukou, dá nám hřejivý pocit jistoty, že na nás slunéčko stále myslí a že se k nám opět jednou vrátí. Zvěř si chystá zásoby na zimu a ani lidé nejsou pozadu. Zavařuje se, před domy se kupí hromady uhlí a na dvorcích se ozývají pily, které chystají zásoby dříví. Podzim je zkrátka tu.
Listopad je ve znamení odletu ptáčků na svá zimoviště, listí ze stromů opadává a příroda se chystá na zimní čas. Zvěř si obléká zimní srst a i když ještě občas sluníčko zasvítí, nemá už tu sílu zahřát. V tomto období již nejsou přízemní mrazíky žádným zázrakem a ani mlha, která se vznáší v okolí není zřídkavá. Naopak, bývá častým jevem. A všude je ticho. Někdy až přízračné. Je to takové zvláštní období, kdy propadáme smutným myšlenkám a častěji než kdy jindy potřebujeme ke svému životu druhé lidi. Abychom se necítili tak moc sami. Někde ještě probíhají takzvané "černé hodinky". To je, když se lidé sesednou k jednomu stolu, místnost je spoře osvětlená a vypráví se příběhy, které se během celého roku staly a nebo i strašidelné historky.
Prosinec se nám hlásí prvním sněhem. Ten je někdy, pravda, i v listopadu, ale leckdy ještě roztaje. Ten prosincový obvykle již zůstává. Zima je zkrátka tu. Příroda se oblékla do zimního hávu, některá zvířata ulehla k zimnímu spánku a ta ostatní teď jen s obtížemi hledají něco k snědku. Lidé se teď také častěji uchylují do tepla svých příbytků a správní hospodáři dávají svoje nářadí před nadcházejícím rokem dohromady. Přichází také doba pro nejhlavnější svátky roku, Vánoce. Ty jsou, spolu s koncem roku i druhým jeho vrcholem. Toto je zase doba dlouhých nocí a kraťoučkých dnů. A na konci této doby je opět leden a začátek dalšího roku.
Dny se nám polehoučku začínají prodlužovat a noci krátit, ale to už je zase na další povídání a to bychom mohli zase začít číst pěkně od začátku. To byl tedy celý rok.