7. díl - Přes Vltavu tam a zpět

  Nu, občerstvili jsme se a jedeme dál. Pan Mráček zaroštoval v kotli a přidal pěknou hromádku čerstvého uhlí, z komínu se vyvalil oblak černého kouře, pan strojvůdce odpískal odjezd a Papoušek se naposledy v čele vlaku vydal na cestu. Tedy, abych byla opravdu přesná, naposledy při tomto výletu. Papoušek je výborná mašinka a určitě najezdí ještě spoustu kilometrů.
  Za nádražím Praha-Smíchov (jih) se dáme vpravo a za malou chvilku přejedeme železniční most přes naší milou řeku Vltavu, abychom se přiblížili k malému nádražíčku, které muselo být v lepších časech kouzelné, jmenuje se Vyšehrad. Ano, bývalo to výstavní nádraží, jen v této době na to již nevypadá. Možná jen jeho obrysy dávají tušit někdejší krásu. Okolí je zarostlé vegetací, zdi jsou posprejované a co bylo z kovu je buď zrezivělé a nebo zmizelo rukama nenechavců. Je to velká škoda, protože je to nádraží hodně staré a zasloužilo by si lepší péči už jen za ta léta služby, kterou pro pražské i mimopražské cestující odvedlo. Už jen z důvodu, že není v provozu, zde stavět nebudeme a pojedeme zase o kousek dál.
  Na trianglu, z něhož přímá kolej vede dále do Vršovic, se dáme vlevo, abychom se za malou chvilku ocitli před vjezdem do asi kilometr dlouhého tunelu, který nás doprovodí až k pomyslným branám pražského hlavního nádraží. Před tunelem náš Papoušek rukou pana Melíška poslušně zahoukal a už jsme zmizeli ve tmě. Tento tunel totiž nemá vnitřní osvětlení, jen tamní semafory dávají tušit, že jsme stále na kolejích. Po té kilometrové jízdě potmě se před námi otevírá pohled na spoustu výhybek, semaforů a jiných drážních objektů, aby na nás nakonec bafly dva velké střešní oblouky hlavního nádraží. My jsme si to zamířili co nejblíže k výpravní budově a tady si i Papoušek, pro dnešek naposledy, zplna hrdla zahoukal. Tady mu dnešní směna končí a zpět do Lužné nás poveze opět náš oslavenec Brejloveček. Ale to až po malé pauze, která nás tu čeká. Však i tady je co okukovat a co fotografovat. A naši výletníci si dají určitě a rádi ve Fantově kavárně dobré kafíčko. My si rádi protáhneme nožky a půjdeme se před nádražní budovu podívat na trochu té zeleně do parku. Vůbec nám nebude vadit, že nad námi po dálnici sviští jedno auto za druhým a park nevypadá tak, jak by park pravděpodobně vypadat měl. I když se o to hodně snaží.
  Pomalu se ale přiblížil čas odjezdu a tak se musíme, volky nevolky, vrátit do našeho vlaku, abychom zase popojeli dál. A kamže nás naše další pouť zavede?
  Pojedeme, s naším Brejlovečkem v čele, opět tím dlouhým tmavým tunelem, na trianglu odbočíme vpravo, projedeme nešťastným vyšehradským nádražím, po svého času nejdelším železničním mostě dnes naposledy překonáme řeku Vltavu a zastavíme se na skok na smíchovském nádraží, tentokráte však na jeho severním konci. Pražské výletníky jsme už naložili na hlavním nádraží, zde přibereme ještě nějaké opozdilce a pak už hurá, na Pražský semmering. Ale o tom zas až příště. Dnes už se s vámi budeme muset loučit. Poslední dnešní hůůůůůůůůůů vám posílá Papoušek a první zahoukání po dlouhé době je od Brejlovečka. Pa, pá máte ode mne.